Jáhen Ladislav Kinc

Do farností Chropyně, Břest a Kyselovice přijede 30. října 2016 kázat na bohoslužby trvalý jáhen Ladislav Kinc a odpoledne ve 14.30 jsou všichni zváni do Břestu na přednášku Rok Božího milosrdenství. Přikládáme rozhovor s jáhnem Ladislavem z Katolického týdeníku 2004/2 s názvem: Aby Boží lid nevymřel...

Církev považuje rodinu za jednu ze svých základních buněk, jakousi "církev v malém". Jaká je dnes situace rodin, zejména těch s více dětmi? Zasazuje se církev, aby se v ní takové rodiny cítily být doma? Několik postřehů na toto téma přináší Ladislav Kinc (1959) z Prosetína u Bystřice nad Pernštejnem, trvalý jáhen, otec osmi dětí a jeden ze zakladatelů Hnutí početných rodin.Podle některých kritiků ztrácí církev svůj rodinný charakter...

Vztahy v církvi se odvíjejí a také liší v jejích nejzákladnějších buňkách - farnostech i rodinách. Podstatnou osobou je přitom farář či otec. Důležitým znakem rodiny je také stabilita, čímž nemíním stereotyp. Za dvaadvacet let svého otcovství například vím, jak se vztah otce a dítěte neustále mění. Proto také zejména mladí mnohdy hledají společenství kolem určitého řádu či hnutí. I když se tam totiž mění lidé, je vždy zachována spiritualita.

Kde to konkrétně podle vás ve vztahu rodin a církve "skřípe"?
Skřípání je dvojí: ze strany rodin pozoruji častý nezájem a od nás služebníků církve to, že aktivity pro rodiny neumíme nabídnout nebo je kvůli nezájmu nenabízíme trpělivě. Za poslední léta se nám sice podařilo opravit s nemalými oběťmi věřících většinu kostelů, dokonce postavit nové. Jsme ale ochotni přímo i nepřímo investovat do pomoci rodinám s dětmi, které jsou v současné společnosti v mnohém znevýhodněné? Napadá mě příměr se sice krásnou, ale prázdnou garáží.

Měla by se změnit pastorace rodin? Nebyl by pro ni vhodnější jáhen, který má s rodinou přímější zkušenost?
Pravdou je, že srdce ženatého jáhna je rozpolceno mezi rodinu a farnost, kdežto srdce kněze patří církvi celé. Nemyslím si, že by kněz nemohl rodinám porozumět. Při studiu církevního práva jsem byl také ohromen tím, co všechno má dát farář (církev) rodinám, manželům. To je nad síly jedince. Proto existují ve všech diecézích Centra pro rodinu, Charita, kluby maminek, církevní školy, střediska mládeže, katechetů, poradny i zcela konkrétní společenství. Kněz (jáhen) by pak měl k těmto aktivitám zvát. Ze své vlastní zkušenosti také vím, jak důležité je vystříhat se v kázání i rozhovorech "nebeského nářečí" (jak říkal P. Zvěřina) a nemluvit dlouho. Aplikovat Boží slovo do života - čemu rozumí děti, tomu rozumí i dospělí.

Nekončí někdy aktivní péče církve o rodiny jen u poskytování svátostí?
V této oblasti je církev nenahraditelná! Musíme hledat nové cesty k člověku, jehož vidění svátostí (Krista) je zatemněné konzumní mentalitou. Zažil jsem přípravu na křest, kde na faře seděli dva mladí rodiče, kněz mluvil o něčem, co je vůbec nezajímalo, a maminka byla velice nervózní. Moje žena, kdyby na ni doma čekalo malinké dítě, by na tu faru snad ani nešla! Osobně upřednostňuji (zejména u křtu) přípravu doma. To má dvě výhody: za prvé je člověk vždy otevřenější, než kdyby byl někde "na úřadě" (i fara je často takovým úřadem, což je navíc výhoda pro kněze, on hraje na "domácím hřišti"). Za druhé se mohou do přípravy nějak zapojit i ostatní členové rodiny. Rozhovor je pak otevřenější. Respektuji hlavně to, o čem chtějí mluvit a na co se chtějí ptát oni. Jediné, v čem diktuji pravidla, je vypnutí televize.

Co konkrétně byste v péči církve o rodiny zlepšil?
Předně bych chválil a děkoval všem, kteří něco dělají. Ony stačí drobnosti - jako když koupíte ženě kytku. Příklad: farnost, kde je matka pěti potomků motorem společenství třiceti malých dětí. A dostala ocenění - od města, bohužel ne od farnosti. Mám pár snů, které bych si přál splnit: v náročných povoláních jsou povinné bezplatné pobyty - "rekondičky". V nabídce Center pro rodinu lze takové nalézt. Chtěl bych povzbudit věřící rodiny, aby se jich účastnily. Těm s více dětmi a těm chudým bych přispěl. Ale ne tak, aby jim stát další tři měsíce krátil "za trest" sociální příspěvek. Tam by bylo dobré společně více hovořit o víře, potratech, antikoncepci, rozvodech a dalších tématech, které manžele zajímají. Mým dalším snem je nabídnout televizně-počítačové rodině křesťanskou kulturu. A také vzbudit touhu u rodičů: "Pane, povolej si některé z našich dětí do své služby v církvi."

Proč se má vlastně církev více starat o rodiny?
Hlavně proto, aby v naší zemi nevymřela. Svými slovy a činy musí ukazovat krásu manželství, rodiny, dětí a zároveň bojovat proti současné kultuře smrti.

Jedním z podnětů ke zlepšení současné situace je i založení Hnutí početných rodin. Co je jeho cílem?
Název "Hnutí" asi není příliš šťastný. Jako lepší se mi jeví název "Společenství rodin s více dětmi". Jde o povzbuzení a vzájemnou solidaritu rodin, které jsou počtem dětí "nenormální" nejen ve společnosti, ale často i ve farnostech. Jedna věřící babička dokonce doporučila svým mladým při šestém vnoučeti, aby se přestali stýkat s naší rodinou, zděšena zřejmě představou osmi vnoučat (tolik dětí máme totiž my). Nejde nám o vytvoření ghetta typu "musíš mít pět dětí, a budeš náš". Dosud projevilo zájem čtyřicet rodin, s nimiž jsme v kontaktu.

Našli jste obhajobu početné rodiny také v Bibli?
Nedávno papež označil za vzor Svatou rodinu. Kdybychom to ale brali doslovně, tak Kristus byl jedináček... Ale co je hlavní: v Bibli se o každém těhotenství vždy mluví jako o radostném, "požehnaném stavu". Slyšíte ten kontrast s dnešním "neplánovaným nebo nechtěným dítětem"?

Co může dát příklad aktivní početné rodiny těm, kteří jsou mimo církev?
Že lze mít více dětí, které určitě hlady neumřou, mají slušnou výchovu a dostane se jim patřičného vzdělání. A také příklad svobody: dáváme najevo, že jsme svobodní vůči převažujícímu heslu doby "jedno a dost".

Je těžké se vyrovnat právě s tímto dnešním převažujícím modelem?
Je to chůze proti proudu. Když někdo zdůvodňuje svůj plán mít jedno dítě tím, že mu chce dát všechno, oponuji: pokud chcete dítě o něco okrást, mějte plánovitě jen jedno. Jedináček nezažije sourozenecký vztah, nebude se umět dělit. A jak bude žít v manželství, kde je zvláště třeba se sdílet? Děti jsou lépe vybaveny právě po té stránce, která je základem všeho - ve vztazích. A díky lidem, kteří jsou bohatí na vztahy, může stát i církev v dobrém smyslu zbohatnout. I čistě ekonomicky jsou myslím početné rodiny z dlouhodobého pohledu pro stát výhodnější než ty s jedním dítětem.